Krajní nouze se v bezpečnostní praxi řeší ve chvíli, kdy je potřeba odvrátit bezprostřední nebezpečí, ale nejde o útok člověka ve smyslu nutné obrany. Typicky může jít o požár, paniku v davu, technickou závadu nebo hrozící škodu na zdraví a majetku.
Rozdíl proti nutné obraně
U nutné obrany se odvrací útok. U krajní nouze se odvrací nebezpečí. V obou případech je důležitá přiměřenost a schopnost později popsat, proč byl konkrétní postup nutný.
Pro tým na akci nebo v objektu je praktické mít scénáře předem: kdo rozhoduje, kdo komunikuje, kdy se volá IZS a jak se chrání důkazy po incidentu.
Trestní zákoník zároveň pracuje se dvěma důležitými hranicemi: nebezpečí nesmí být možné za daných okolností odvrátit jinak a způsobený následek nesmí být zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil. Konkrétní případ proto nelze posoudit jen podle názvu situace; rozhodují skutečné okolnosti a dostupné alternativy.
Revize a zdroje
Ověřené zdroje k pojmu
Aktualizováno 4. září 2026
Příklad a častá záměna
Příklad použití
Modelový příklad: při náhlém zakouření části areálu pracovník uzavře přístup návštěvníků, předá informaci odpovědné osobě a postupuje podle požárního a evakuačního plánu. Zda šlo právně o krajní nouzi, závisí na konkrétních okolnostech.
Častá záměna
Zaměňovat krajní nouzi za obecné oprávnění porušit pravidla preventivně. Jde o posouzení přímo hrozícího nebezpečí, dostupných alternativ a přiměřenosti následku.